Bouvier des Flandres  - informace o plemeni


  VIDEO
FLANDERSKÝ BOUVIER

Původ a využití bouviera 
Jak označuje jeho jméno je flanderský bouvier původem z Flander a to francouzských i belgických, protože tyto krajiny spolu souvisí a žádná hranice je neodděluje. Ve své zemi původu se bouviér v tamějším nářečí nazýván Vlaamse Koehound, což v překladu doslova znamená flanderský (vlámský) kravský pes. Určit původ flanderského bouviera je obtížné, bezpochyby vznikl náhodným pářením. Jisté však je, že flanderští pastevci a honáci dobytka, vybírali si ze psů, vyskytujících se v jejich krajích, především podle fyzických a psychických vlastností než podle exteriérového typu. Obraz bývalého vlámského psa s dnešním bouvierem je však  velmi odlišný. 

   Dříve byl jateční dobytek hnán na jatky pěšky na velké vzdálenosti. Tuto tvrdou práci vykonávali honáci dobytka. Strážit a vodit stádo jim pomáhali právě honáčtí psi. Což je základní rozdíl oproti psům ovčáckým a pasteveckým, kteří chránili a pomáhali pást ovce. Pro transport farmáři potřebovali neohrožené, inteligentní a rychlé psy, kteří se nejen nezaleknou útočící šelmy, ale dovedou 
také uklidnit rozrušené stádo. Bouvier vynikal rychlostí pohybu a celkovou razancí, se kterou se vrhal proti hrozícímu nebezpečí, jeho hrdá povaha mu nedovolovala, aby utíkal z boje. Neuvěřitelnou silou se vrhal na protivníka, dokud jej nezahnal. Neklidné jedince ve stádu, kteří mohli vyvolat zběsilou paniku a vzájemné ubití, ihned odhalil a snažil se je svými mohutnými skoky na hřbet, rozehnat a oddělit od sebe. Díky své síle nepotřeboval zvířata kousat do nohou, jako to dělají  ovčáčtí psi. Tato vlastnost strážce klidu a pořádku bouvierům zůstala dodnes i když se již k této práci nepoužívají. Rychlý pohyb a mohutné skoky jsou jejich charakteristickým znakem, dokáží z místa s odrazem na všechny čtyři najednou, skočit až 1.60 cm. Jakýkoliv rychlý pohyb v jejich okolí je aktivuje k rychlé a samostatné akci. Mimo jeho hlavní poslání honáckého psa byl pro svou sílu využíván také k tahu a stloukání másla. Zavedením techniky do zemědělství flanderský bouvier jako honák dosloužil.

   ..
   Okolo roku 1900 se země s touto rasou rozhodli sjednotit toto plemeno. Obzvláště velkou zásluhu na tom měli v Belgii pánové Monge a profesor Reul. Oba se snažili přimět majitele-farmáře, aby své psy předvedli na chovných svodech a výstavách. Provesor Reul roku 1903 sestavil první standard, který byl roku 1912 pozměněn.
V průběhu první světové války sloužil bouvier jako spojka a sanitářský pes, který pomáhal vyhledávat raněné. Byl neustále v přímých bojích a tak jeho rase hrozilo nebezpečí, že bude vyhubena. Po první světové válce, kdy byla velká bída měli toto plemeno jen jeho opravdoví milovníci. Nejvíce exemplářů se zachovalo ve východních Flandrech v provinciích Brabantu - Antverpy. Z těchto psů vznikl současný bouvier.
   V roce 1922 byli svoláni všichni chovatelé a majitelé na výstavu v Gentu. Zde byl znovu upraven standard a plemeni byl dán současný název Bouvier des Flandres. Plemeno uznala belgická střešní organizace a předložila FCI. Známé chovy té doby byly: „du Posty Arlequein“, „de la Thudinie“, „de la Chaussee Romaine“.  Druhá světová válka však  byla pro bouviera stejně osudná jako první.

Bouvier současnosti
     Dnes je flanderský bouvier ceněn jako hlídač, kterému je možno bezstarostně svěřit obytný dům, stejně jako velkou zemědělskou usedlost. Svého pána bere jako rovnocenného partnera a je mu věrně oddán. Ukazuje se také jako velmi dobrý rodinný pes s velice dobrým vztahem k dětem. Pokud je vše v pořádku k cizím lidem je nevšímavý až lhostejný. Podezřelí či provokující lidé jej dokáží bleskurychle aktivovat. FCI jej zařazuje mezi pracovní plemena lze s ním tedy s úspěchem cvičit. K získání titulu Interchampion je u tohoto plemene nutná zkouška z výkonu. V zemi svého původu Belgii, Francii, ale  i v Holandsku slouží s úspěchem u policie, v armádě i u celníků. 
     Každý potencionální zájemce o toto plemeno by tedy neměl zapomínat, že se jedná o pracovní plemeno. To znamená, že musí být důsledně, ale laskavě vychováván, musí mít dostatečný pohyb a nesmí mu scházet zaměstnání, to znamená cvičit, hlídat, a vůbec nějaká činnost, která odpovídá jeho charakteru pracovního psa.  K sportovnímu výcviku by si jej, ale měl pořizovat zkušenější výcvikář, který by měl mít na paměti, že je to plemeno, které bylo vedeno k samostatnému rozhodování. Na druhé straně není bouvier bezhlavý, jakákoli nepromyšlená akce jej mohla při práci s dobytkem stát život. Jeho reakce musí být bez stresu a nervozity. Takové chování je pro toto plemeno netypické a svědčí o špatné výchově.
Zájemce o toto plemeno by také neměl zapomínat, že se jedná o plemeno s bohatou srstí, kterou je nutno udržovat kartáčováním a stříháním či trimováním dodávat bouvierovi jeho typický vzhled. Flanderský bouviér je u FCI veden ve skupině 1. honáčtí a pastevečtí psi.

Bouvieři v Čechách
     K nám byl první pár bouviérů dovezen z Belgie v roce 1985   manželi Labudovými  z Hranic na Moravě. V jejich chovné stanici „Černý favorit“ se také v roce 1987 narodil ze spojení Japin v.d. Handwerper x  Jamin van de Boevenhoeve první vrh bouviérů v tehdejším Československu. Následovali je, ale i další chovatelé. Paní Novotná z Čerčan importovala dvě feny z Francie - Boru a Bohému du Clos du Chien de Feu. Obě feny bohužel odchovali pouze po jednom vrhu což byla jistě škoda. Bohéma v chovné stanici p. Novétné Atrei - jedno štěně, které v dospělosti uhynulo.Bora v chovné stanici ing. Sameláka  - Osam. Zároveň byl z Německa ing. Karasem dovezen další, v chovu velmi využívaný pes Merlin v.d. Teufelsbrücken.  Pan Špaček (první předseda bouviér klubu) z Veleně importoval z Polska dvě feny. Nejdříve Iskru od Bachusa později známou Balladu Don i Dona. Obě působili v jeho chovné stanici „Gojan“. Další dvě feny byly dovezeny z Holandska a to fena Sage Sera Ursae Majoris paní Horáčkové z Prahy chovná stanice „Egas“. Druhá fena Bella v. Ramselaar  byla dovezena zároveň s jejím bratrem Arie v. Ramselaar. Do roku 1990 byl ještě dovezen holandský plemeník Kartouch Bertjeda v. Caya´s Home (paní Horáčkovou), dánská fena Sissi v. Lillemarks (p. Šimková - ch.s. „Prima“) a belgická fena Lilli v.d. Buildrager (manž. Labudovi „Černý favorit“). V této době začali v chovu již působit štěňata z prvních odchovů. Po roce 1990 byl pak ještě několikrát využit rakouský plemeník Kolin Anny Dobart. Dá se říci, že jsme v Čechách měli dost početnou nepříbuznou základnu z které se bouviér mohl dobře vyvíjet. Přestože je bouvier v  Čechách  již více jak  10 let, nedá se říci, že by  dosáhl velkého rozšíření. Do současné doby je zapsáno přes 600 bouviérů z nich samozřejmě někteří již uhynuli případně byli vyvezeni. Z původních 15 - 16 ti vrhů ročně, klesají odchovy na polovinu i méně. Odchov bouviérů není ovšem nijak problematický. Feny se dobře kryjí, bezproblémově rodí a  mají velmi početné vrhy. Důvodů proč si toto plemeno nenašlo cestu k většímu rozšíření může být několik. Z počátku to byla jistě neznalost a hlavně také to, že toto plemeno přišlo v době kdy u nás byla invaze i jiných plemen. Do té doby chudá rodina služebních (svazarmovských) plemen se po roce devadesát začala velice rychle rozrůstat o nová atraktivní plemena. Potencionální zájemce možná zaráží i nutná údržba a úprava bouviéra. 
     V roce 1990 vznikl pro toto plemeno  "Československý klub flánderského bouviéra" z kterého se po rozdělení republiky stal "Bouviér des Flandres Club Bohemia",
který toto plemeno zpravuje. 
Oficiální stránky klubu:  www.bouvier.cz

Pro zařazení do chovu potřebuje flanderský bouviér absolvovat ve věku od 9 -15 měsíců svod dorostu, od 20 měsíců pak bonitaci, účast na klubové či speciální výstavě klubu a vyhodnocený RTG na dysplazii kyčelního kloubu.

Úprava bouviera
     Před 25 lety měla většina bouvierů ještě hrubou a nepříliš dlouhou srst, která potřebovala relativně malou údržbu. Popularita bouviérů začala  stoupat a odchovy  se začaly selektovat  na bohatou, dlouhou srst, která dovoluje lepší úpravu tím i atraktivnější vzhled. Bouvier dnešní doby má, ale i stále jemnější srst, což je důsledek stříhání psa místo toho, aby se trimoval. Psy je tedy nutno nejméně dvakrát do roka hlavně při výměně srsti (línání) trimovat. Rukou nebo trimovacím nožem jsou volné (mrtvé) chlupy vytrhávány. Tato úprava srsti není pro psy bolestivá. Výhodou je také, že při pravidelném kartáčování (3x týdně) pes již nelíná. Upravovat psa stříháním by se mělo pouze před výstavou. Ostříhání či oholení psa je zcela nežádoucí. Oholený bouvier vypadá směšně a své rase propagaci nedělá.

Vlastní úprava: Zcela nakrátko je ostříhané temeno hlavy včetně uší a to od tylního hrbolu až po nadočnicové oblouky. Nad očima zůstává nedlouhé obočí - oči jsou vidět. Mezi očima zůstává dlouhý pramen, který se sčesává na čenich psa. Na lících a čenichu zůstává mohutný vous, který se pročesává a dodává tak bouvierovi typický vzhled. Chlupy na hrdle psa jsou zkrácené  asi na 2 cm takže dobře oddělují hlavu od krku. Srst na krku a hřbetě je kratší, poněkud delší je na bocích psa. Nejdelší srst je na končetinách. I tam je ovšem třeba srst sestříhat, tak aby končetiny tvořily úhledné sloupce. Okolí řitního otvoru je taktéž ostříháno zcela nakrátko. Zpočátku je lépe si nechat psa upravit od  zkušeného chovatele, který již umí střih přizpůsobit konkrétnímu psovi. Případně  střih okukovat na výstavách. Úprava v psích salónech může být problematická vzhledem k málopočetnosti našeho plemene a tím  i malé praxi pracovníků salónů. 
 

Informace o plemeni, klubu našich psech, štěňatech, vrzích získáte na následujících kontaktech:


Jindřiška Nováková


Iveta Nováková

+420 - 774 578 519
hoseta@seznam.cz

+420- 607 630 483
email: rytmal@seznam.cz